Estetická inteligence

Mgr. Magdalena Krejčí – Předpoklady porozumění, kompetence a „rodiny jazyků“

Co musíme vědět a znát, abychom porozuměli významu obrazu? Na co se máme připravit, když jdeme do galerie? Jak vysvětlit, proč obrazům porozumíme nebo neporozumíme? Příspěvek předkládá přehled způsobů, kterými obrazy nesou svůj význam z pohledu sémiotiky a analytické estetiky. Dále se soustředí na proces interpretace a porozumění tomuto významu. Pro toto porozumění jsou nezbytné určité divácké kompetence, pro každý malířský styl či dokonce pro každého autora a každé dílo se však soubor požadovaných diváckých kompetencí může lišit. Určovat požadavky každého malířského stylu je zdlouhavé a nepřehledné, můžeme však vysledovat společné styčné znaky a definovat tak hlavní obrazové kategorie na základě očekávaných diváckých kompetencí. Pokud každý malířský styl má svůj vlastní „jazyk“, tyto kategorie představují jakési „rodiny jazyků“. Každá z nich se vyznačuje rozdílným přístupem k zobrazení, rozdílným záměrem, kterého chtějí obrazy dosáhnout, rozdílnými pravidly svých symbolických systémů a rozdílnými druhy významu, které prostředkují. Pochopení těchto hlavních rozdílů nám zajistí lepší porozumění obrazům z dané rodiny. A jenom pokud dokážeme obrazům porozumět, dokážeme je i adekvátně esteticky hodnotit.

Mgr. Petra Šebelová Hnilicová – Inteligence baroka: „Vynikající vdovské zrdcadlo“

Konferenční příspěvek je přípravnou studii, při níž představíme některé poznámky o baroku vybraných teoretiků českého estetického myšlení. Doprovodíme je rozborem frontispisu tisku Bartholomaea Christelia „Vynikající vdovské zrcadlo“. Dílo jezuitského autora představuje oslavný životopis zakladatelky telčské jezuitské koleje a domu třetí probace v Telči, která je zde pojata jako vzor hodný následování (imitatio).
Budeme se zbývat interpretací grafického ztvárnění ctnostných a zbožných skutků vdovy hraběnky Františky Slavatové (caritas), tento návrh pro frontispis, který je jakýmsi „oknem“ do tématu knihy, vytvořil Jan Jiří Heinsch. Není bez zajímavosti, že na přelomu 19. a 20. století vychází česky psaná kniha navazující na Christeliův spis od telčského děkana Alosise Hrudičky. Zaměříme se v ní na úsek věnující se smyslovému zakoušení, aneb jak hraběnka nad smysly vítězila. Jak pracovat se svými smysly při meditaci uvidíme při zmínce o sv. Ignáci z Loyoly. Letmo navštívíme i oblast architektury, osvětlíme zasvěcení telčského jezuitského kostela. V příspěvku zazní myšlenky Arne Nováka, Zdeňka Kalisty a Petra Vopěnky.

Mgr. et Mgr. Tereza Matulová – John Dewey a jeho význam pro psychologii umění: souhrn vybraných publikací

John Dewey byl americký filozof a psycholog, který se zabýval tématy jako je vzdělávání, demokracie a umění. Jeho práce měla velký vliv na vývoj psychologie umění, zejména díky jeho teorii o zapojení a prožitku. Dewey zastával názor, že umění není něco odděleného od každodenního života, ale že je součástí něj a má schopnost ovlivňovat i zlepšovat náš život. Podle jeho teorie je proces tvorby umění spojen s prožitkem a zapojením, kdy se umělec snaží vyjádřit své myšlenky a pocity prostřednictvím svého díla. Dewey také zdůrazňoval význam kritického myšlení a reflexe pro porozumění umění a jeho významu pro společnost. Jeho práce tedy přispěla k rozvoji humanistického přístupu k umění a k rozšíření pojetí umění jako něčeho, co má hlubší význam a poslání. Jeho myšlenky o tom, že umění má schopnost ovlivňovat a zlepšovat naše životy, vedly k rozvoji konceptu terapie skrze umění, kde se umění používá jako nástroj pro léčbu různých duševních poruch a problémů. Cílem prezentace bude představit Deweyho díla Art as Experience a The Reflex Arc Concept in Psychology, které byly zkoumány v rámci připravované disertační práce. Téma bylo vybráno s ohledem na aktuálnost Deweyho myšlenek v oblasti estetiky a psychologie umění.

Mgr. Martina Janáková – Pražská německá literatura a hudba: Motivy hudby v literatuře, literární náměty v hudbě

Vztahy děl pražské německé literatury a hudby jsou zkoumána ze dvou hledisek: jaký vliv měla hudba na samotné spisovatele a jak se tyto aspekty odráží v jejich literárním díle – tj. jaké motivy hudby se v jejich textech objevují a jakou estetickou funkci plní? A dále: které texty pražských německy píšících autorů se stávají inspirací pro hudební skladatele 20. a 21. století? Proč si skladatelé vybírají náměty pražské německé literatury a jak přistupují k jejich zhudebněním? Příspěvek chce demonstrovat specifika převodu pražské německé literatury do rozdílných hudebních forem a analyzovat intermediální vazby literatury, hudby, tance i divadla, které se v adaptacích často prolínají, a v jejich rámci identifikovat posuny významů ve vztahu k originálnímu textu.
Hudba silně zasáhla do života a díla řady německy píšících pražských autorů – nejen hudebně vzdělaných Maxe Broda a Oskara Bauma, u nichž to můžeme předpokládat, ale např. i Franze Werfela, který se jako velký obdivovatel Giuseppe Verdiho zásadním způsobem podílel na „verdiovské renesanci“ v Evropě ve 20. letech minulého století. Osobitou reflexi hudby můžeme sledovat také v díle Kafkově, Rilkově či Adlerově.
Skladatelům se předlohou pro hudební zpracování stává v největší míře bez pochyby tvorba Kafkova, zhudebnění se ovšem dočkaly i Werfelovy či Meyrinkovy romány a dramata, básně Reinera Marii Rilka nebo Franze Janowitze. Skladeb je velké množství a stále se objevují další, které stojí za to podrobit hlubšímu zkoumání.

Mgr. et Mgr. Zora Vajsová – Estetika a umění v katolické liturgii po Druhém vatikánském koncilu

Až do druhého vatikánského koncilu byla v užití mše římská (jinak také tridentská, latinská, usus antiquior), která je v určitých částech shodná s mší, která se sloužila již během druhého století našeho letopočtu. Druhý vatikánský koncil, konaný v letech 1962-1965 si dal za cíl po dlouhých sporech modernistických a tradicionalistických skupin v církvi otevřít církev modernímu světu a s ní zmodernizovat a „zdnešnit“ (aggiornamento) i mši svatou. Byla vytvořena nová podoba liturgie Novus ordo, která ačkoliv neměla tradiční liturgii nahradit, stala se její významnou a dnes již převládající podobou. Kromě změn v samotné kompozici liturgie,praktických úkonech a dokonce i jazyce se změnilo i liturgické umění, které již v té době čerpající svůj styl a podobu z moderního umění světského, se začalo ještě více zjednodušovat a zmenšovat svou přítomnost v chrámech. Právě umění v kostele a v liturgii mne bude ve výzkumu zajímat, budu mapovat jeho moderní vývoj, jeho původ v oblasti moderního umění světského a také jeho filosofické a politické motivace či pozadí.

Mgr. Adam Vrchlabský – Estetika každodennosti a náboženský život

Ve svém příspěvku představím hlavní záměry své disertační práce s názvem Estetika každodennosti a náboženský život. Estetika každodennosti se zejména v posledních dvou desetiletích etablovala jako svébytná oblast estetického bádání. V jejím rámci je zkoumána řada jevů souvisejících s všedním životem (např. možnosti zakoušení městského prostoru, estetické zakoušení rutinních činností a objektů, etiketa, význam estetiky pro ekologická řešení, somaestetika). Tematika náboženského života však byla doposud veskrze opomíjena. Moje práce si klade za cíl poukázat na tuto mezeru a také na možnosti jejího doplnění. Orientuje se přitom na kontext současného západního křesťanství. Hlavními částmi práce budou: a) představení subdisciplíny estetiky každodennosti b) přiblížení tématu každodenního života věřících c) představení teorií teologické estetiky, jež jsou relevantní pro dané téma. V rámci svého příspěvku bych rád ve stručnosti představil zejména klíčové tituly, z nichž pro účely své práce hodlám čerpat. Ve stručnosti nastíním také témata dvou konferenčních příspěvků, zamýšlených pro nadcházející semestr. První z nich pojednává o roli vděčnosti v estetice každodennosti, přičemž se soustředí na její pojetí v křesťanské a židovské tradici a jejich estetickém myšlení. V souvislosti s konceptem aury Thomase Leddyho vnímám vděčnost jako důležitý nástroj prohloubení každodenního estetického prožívání, pro něž mohou zmíněné tradice poskytovat oporu. Druhý příspěvek se bude zabývat vztahem somaestetiky a theopoetiky; teologickým směrem, jenž klade důraz na estetický aspekt prožitku víry a myšlení o Bohu, přičemž se neomezuje pouze na umění, nýbrž zahrnuje i každodenní zakoušení, tělesnost a synestetické prožívání.